Rozhovor s Allenem Diversem, Bamboo Dong, 27. 03. 2005 | Idahovy titulky

Rozhovor s Allenem Diversem, Bamboo Dong, 27. 03. 2005

Láska Yuki Kajiury k hudbě se objevila v sedmi letech, kdy ji otec podnítil, aby zkusila hrát na piáno. Během dospívání v Německu si Kajiura ani nemohla představit, že její budoucnost leží v hudbě pro videohry, ale díky pilnému cvičení a troše štěstí nakonec prorazila díky sérii .hack//Sign. Soundtracku se prodalo celosvětově na 300 000 kopií a přivedli k jejím dveřím tvůrce Gundamu a Xenosagy. Nyní bojuje s Yoko Kanno o titul nejoblíbenější skladatelky anime hudby.

Jak jste se stala skladatelkou?

Původně jsem byla členkou pětičlenné dívčí skupiny. Byla to pouze dívčí skupina. Nijak jsem neplánovala, že bych se stala profesionální muzikantkou, prostě jsem náhodou hrála ve skupině. V té době jsem pracovala jako programátorka a hudbu jsem měla jen jako koníček. Postupně jsem však byla čím dál tím pracovně vytíženější, takže jsem skoro neměla vůbec čas. Práce mi stále přibývalo, až jsem na ni skoro neměla čas, protože jsem snažila v tutéž dobu prosadit v hudbě. Má hudební kariéra začala nabírat na obrátkách, a proto jsem nakonec dospěla do bodu, kdy jsem si musela vybrat buď kariéru v jednom, nebo druhém. Ve chvíli tohoto důležitého rozhodování jsem dostala nabídku natočit album. Takto jsem se v podstatě dostala k profesionální hudbě.

Spousta vašich skladeb jsou evropského stylu. Co vaši hudbu ovlivňuje?

Styl… ano, možná evropský nebo asijský. Když jsem byla mladší, ráda jsem poslouchala všechny druhy hudby. Takzvanou world music, pop, rock, techno, klasiku, operu. Já však vnitřně nerozlišuji mezi rozdílnými žánry. Proto když skládám hudbu, nijak se necítím hloupě, když mixuji hudbu africkou, naši místní japonskou nebo anglickou.

Takže si ráda hrajete s rozdílnými styly, abyste s jejich pomocí vytvořila něco nového?

Ne, vlastní nechci dělat nic nového. Prostě chci udělat něco dobrého bez ohledu, zdali to je staré nebo nové. Mně je jedno, jestli používám nepřetržitě nějaký styl, protože je pro mě všechno stejné. Je-li to dobré, použiji to. Opravdu nerozlišuji mezi žánry. V podstatě, buď je hudba dobrá, nebo špatná. Je to jednoduché.

Když jste požádána, abyste složila soundtrack k animovanému seriálu, nakolik vás ovlivní výtvarná podoba seriálu? Děláte hudbu podle výtvarné podoby, nebo na základě toho, co vám řekne režisér či producenti?

Obojí. Když začínám dělat hudbu k anime, obvykle hotovou animaci ještě nemám. Většinou dostanu několik skic, výtvarných návrhů, poznámku od režiséra, jakou hudbu si představuje, jako třeba použít tajemné melodie… a tak podobně. Jakmile ty skici nebo návrhy dostanu, začnu si v hlavě představovat, co hledá. Nejprve musím být schopná získat nějaký pospojovaný koncepční vzor, abych mohl udělat kompozici. Proto hledám podobné koncepty či děj z jiných knih. Miluji knihy, takže jakmile je získám a přečtu, a dostanu nápad či obecnou představu, začnu skládat hudbu.

Co si myslíte o prezentaci své hudby v Severní Americe? Překvapuje vás, jak je populární?

Překvapilo mě to. Netušila jsem, že ji poslouchá tolik lidí. Jako skladatelka jsem moc ráda, protože chci, aby ji poslouchalo víc a víc lidí. Pokud milují mou hudbu, je to potěšení na mé straně, takže jsem zkrátka velice ráda.

Vystupujete ráda živě?

Živě? Nejsem převážně koncertní hudebnice. Ráda se uchýlím k sobě domů a skládám, ale ano, miluji vystupování na živých koncertech.

Komunikujete s obecenstvem?

Nedomnívám se, že jsem dobrá ve styku s lidmi, ale miluji to, protože jsem kdysi se svou skupinou dělala mnoho živých vystoupení. Jenže tehdy s obecenstvem komunikovala naše zpěvačka. Uměla dobře mluvit a mluvila hodně, zatímco já jsem pouze vzadu hrála na klávesy.

Změnilo se teď něco, když jste ve středu zájmu?

No, před několika lety jsem na Anime Expu děla první živé sólové vystoupení ve Spojených státech. Ano, potom se to změnilo i v Japonsku, takže to začalo ve Spojených státech.
Pověděla byste nám něco o svém debutovém albu Fiction.

Jaké jste měla pocity během jeho tvorby? Máte už zkušenosti z nějakých předchozích sólových projektů?

Byla to pro mě zcela nová zkušenost. Většina skladeb pocházela ze soundtracků k Noir, Aquarian Age a .hack//SIGN, ale některé jsou zcela nové. Byla to prostě zábava. V té době jsem dělala pouze soundtracky. Miluji práci na soundtracích, ale obvykle mě žádají udělat soundtrack k něčemu, co vyjde na videu a podobně, takže v podstatě dostanu tu práci jako domácí úkol. Ale s tím albem to bylo na mou objednávku. Mohla jsem skládat od píky, takže to bylo velice zajímavé a příjemné. To dobré na albu je, že i když znáte hudbu z „.hacku“ či jinou, víte, že je to tatáž hudba, ale nazpívaná americkou zpěvačkou. Díky novému aranžmá jsem mohla zase skládat od píky. Takže aranžmá, hudba a nahrávání bylo zcela nové. Toto je na tom albu jedinečné, a proto mě to tak bavilo.

Co je pro vás obtížnější? Skládání hudby pro seriály, nebo vlastní hudba?

Inu, je to stejné. Stejně náročné, stejná zábava. Opravdu v tom nevydím žádný rozdíl.

A my se nemůžeme dočkat vašich nových alb! Velice vám děkuji za tento rozhovor!

Já děkuji vám.

Zdroj



Nelze přidávat komentáře.